Italská výslovnost je ve srovnání s češtinou mnohem přízvučenější. Při hovoru je tedy nutno klást důraz na silnější intonaci a výraznější přízvuk. Názorná ukázka:
Ve většině italských slov je přízvuk na předposlední slabice od konce: importante, gelato, bambino
Přízvuk na 3. slabice od konce: automobile, telefono, opera
Přízvuk na 4. slabice od konce (pouze výjimečně): telefonano
Přízvuk na 1. slabice od konce: pokud je na poslední slabice grafický znak ì, à, è (pozor, tento znak neoznačuje délku jako česká čárka), vyslovuje se tato slabika krátce a přízvučně:
città, caffè, unità
Pro italštinu jsou typické zdvojené souhlásky, které se vyslovují velice specificky:
f, l, m, n, r, s, v - vyslovují se prodlouženě
stella [ste´la], mamma [ma´ma] - v místě označení apostrofem se ve výslovnosti jakoby na chvíli zastavíme a pokračujeme dále, nesmějí však zaznít 2 souhlásky po sobe, pouze jejich výslovnost prodloužíme
b, c, d, g, p, t, z – vyslovují se zesíleně, před vyslovením je krátká pauza (v mezeře mezi apostrofem a souhláskou)
babbo [ba´bo], pacco [pa´ko]
Trentatre trentini, tutti trentatre da Trento, venivano trottando per le valli del Trentino
Sessantasei assassini andarono ad Assisi tutti e sessantasei assassinandosi
Il cuoco cuoce in cucina e dice che la cuoca giace e tace perchè sua cugina non dica che le piace cuocere in cucina col cuoco
Un russo rosso russa. Russa rossa, russi anche tu?
Centottantotto lire più cinque-cento-cinquanta-cinque centesimi
Ověření výslovnosti zde:
Příští lekce italštiny - ve středu 23.1.2013! Dozvíte se, jak je pro italštinu důležitá gestikulace a procvičíte si italskou abecedu!