blog bann big

Přichystali jsme si pro Vás exkluzivní blog s příspěvky z různých oblastí italské kultury, módy, literatury, výtvarného umění nebo jazykovědy. Nebudou zde chybět ani úvahy nad bujarým italským stylem života, který se mnohdy liší od našich českých zvyklostí a klidné povahy. Dále přispějeme zajímavostmi z oblasti gastronomie, italských tradic a možná se tu a tam objeví i tématika sportu, který je italským národem tolik oblíben.

Budeme rádi, když se zapojíte do našich diskuzí a vyjádříte Váš názor na jednotlivé příspěvky.

Hurá do toho!


Parkuju, parkuješ, parkujeme...

Hodnocení uživatelů:  / 6
NejhoršíNejlepší 

Dnešní téma bych chtěla věnovat parkování v Itálii. Ano, uznávám, téma lehce omšelé, protože už toho bylo opravdu hodně napsaného o Italech a jejich vztahu k autům. Navíc vám o tom chce psát něžná dívka, takže už slyším opovržlivé "pche" ze strany mužných mužů. Ono to ale bez auta v Itálii nejde a bez proniknutí do tajů správného zaparkování už vůbec ne.

Začneme tím, že velké množství italských měst a vesniček má svůj urbanistický původ ve středověku, to znamená, že byly postaveny na kopcích a strmých srázech a obehnány mohutnými hradbami, z nichž se některé dochovaly až do dnešní doby. Pro pohyb ve městě je tak potřeba rozlišovat mezi tím, co je uvnitř hradeb (dentro le mura), tj. historické centrum, a tím co je mimo (fuori le mura), tj. novodobá zástavba.

Parkování mimo hradby je velmi snadné, bez stresu, a na malých městech je potřeba sledovat jen ukazatele zákazu stání/zastavení, apod. Ve velkých městech – moje osobní zkušenost z Florencie – musíte ale navíc sledovat upozornění, která se týkají jednotlivých ulic či zón, a která vás upozorňují na konání se místního trhu nebo na čištění ulice. Většinou to poznáte podle toho, že v místech, kde strávíte půl dne hledáním centimetru čtverečního volného místa, je najednou tolik prostoru, že by tam zaparkovaly tři kamiony. Nenechte se proto ošálit, následující den se v té ulici určitě něco důležitého děje, a rychle pryč, jinak se o vaše auto a peněženku postará odtahová služba a vy jste minimálně o 100-130euro chudší.

Co se týče historického centra, tak to je oříšek. Uvnitř hradeb můžete jen volně projíždět, na chvilku se zastavit, abyste mohli na kafe do baru (na stojáka u pultu, žádné klábosení u stolečku), nebo se zastavit chvilku déle a riskovat, že si na vás posvítí městská policie (vigili urbani), která je obdařena nadpřirozenými telepatickými schopnostmi a udělí vám pokutu (cca. 40euro) do pěti minut od zaparkování vozidla na zákazu stání. Sázkou na jistotu jsou placená parkoviště, kde zaplatíte 1 – 1.50euro za hodinu parkování. Placená místa se ale týkají přespolních, kteří neznají parkovací taje daného města, či těch bohatších nebo přespříliš opatrných, kteří obětují peníze, aby nemuseli obětovat čas a adrenalin při hledání neplaceného místa.

Můj typický den – z pozice cizinky, která se má ještě co učit co se týče parkování, a která nechce riskovat denní výplatu na placení pokut – tak proto začíná hlubokou úvahou nad tím, kam se musím ten den přepravovat autem, v kterou denní hodinu se tam budu vyskytovat, jak dlouho se tam zdržím, a jestli pojedu mimo nebo dovnitř hradeb. Nejkritičtější hodiny jsou ty dopolední, pak nastává siesta (od cca. 13:30 do 16:00; záleží na oblasti Itálie), kterou dodržují i vigili urbani, proto můžete být v klidu a parkovat, kde se vám zachce, a pak znovu předvečerní špička, kdy se lidé vracejí z práce. Po 20:00 většina zákazů končí a opět nastává volné parkování.

I volné parkování má však svá pravidla. Tím nejzákladnějším je, že se musíte postavit tak, aby vedle vás mohlo projet další auto (vyplatí se sklopit boční zrcátko, aby vám ho neurazili). Dále je potřeba si pokontrolovat, zda nestojíte před vraty od garáže a podobně – v těchto případech je tam připevněné upozornění divieto di sosta. V neposlední řadě pak musíte ponechat prostor pro ty, kteří zaparkovali před vámi.

Pokud chcete parkovat na chvilku, můžete se postavit za již zaparkované auto a mezitím co popíjíte aperitiv v baru, musíte sledovat, zda se majitel před vámi zaparkovaného auta nevrací. Majitel se nejdříve rozhlíží, pak (na vesnicích) konzultuje sbor starších, tzn. důchodců, kteří vysedávají od rána do večera na náměstí a mají přehled o všem, co se šustne, a pak začne netrpělivě troubit. To je znamení pro vás, že čas aperitivu skončil. Můžete ještě chvilku dělat mrtvého brouka, majitel si vás ale najde, protože začne procházet okolní bary a restaurace a vyptává se, komu patří to inkriminované vozidlo.

Závěrem je potřeba říct, že i když psaná pravidla existují, tak v denní realitě se uplatňují spíše ta nepsaná. Můžete parkovat, řídit, chovat se, jak se vám zachce, nesmíte ale přitom omezovat ostatní účastníky silničního provozu. Italští řidiči jsou mezi sebou velmi solidární, nedej bože však, abyste je omezovali v pohybu...to si pak vyslechnete spoustu nových italských slovíček, která byste se ve škole určitě nenaučili!

PS: Hledání volného parkovacího místa je stresující, čas ubírající, ale rovněž velmi obohacující, protože vám dá možnost poznat nové uličky a skrytá zákoutí města. Já jsem tak tento víkend nečekaně objevila budhistickou svatyni plnou indických přistěhovalců (ani jsem netušila, že jich tolik je v mém městě), a kousek od nich pravoslavný kostelík, kde fousatý patriarcha hřímal mohutným hlasem do duše svých oveček..

Články blogu