blog bann big

Přichystali jsme si pro Vás exkluzivní blog s příspěvky z různých oblastí italské kultury, módy, literatury, výtvarného umění nebo jazykovědy. Nebudou zde chybět ani úvahy nad bujarým italským stylem života, který se mnohdy liší od našich českých zvyklostí a klidné povahy. Dále přispějeme zajímavostmi z oblasti gastronomie, italských tradic a možná se tu a tam objeví i tématika sportu, který je italským národem tolik oblíben.

Budeme rádi, když se zapojíte do našich diskuzí a vyjádříte Váš názor na jednotlivé příspěvky.

Hurá do toho!


"Chodící zvonice" (Viterbo)

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Bylo jednou jedno město. Viterbo se jmenovalo. A jak se na každé počestné město patří, i ono mělo svoji patronku. Svatá Růžena se jmenovala. A jak se na každou počestnou svatou patří, i ona měla na svědomí nějaký ten zázračný čin a hlavně spoustu obdivovatelů, kteří se k jejímu odkazu dodnes horlivě hlásí. Přece jen se nejedná o ledajakou svatou. Svatá Růžena totiž netroškařila a na pohřební cestě se nechala doprovodit samotným papežem Alexandrem IV. A jelikož to bylo pohřební průvod se vším všudy – máry nesli čtyři kardinálové, za nimi následoval papež, arcibiskupové, biskupové, řeholníci, světští činitelé, vojáci, početný lid – město Viterbo se rozhodlo, že si jej každý rok na začátku září zopakuje. Místo már se nesla nosítka se soškou svaté Růženy, ke které přibyly nějaké ty svíčky a zdobený baldachýn, posléze více svíček a více pater baldachýnu, až se během století stala z nosítek „chodící zvonice“, která dnes váží 5 tun, má výšku 30 metrů a na zádech ji nese přes 100 nosičů, kteří se nazývají „facchini di Santa Rosa“. Celé slavnostní procesí se odehrává večer 3 září a v minulosti si jej nenechalo ujít mnoho italských „VIP“, mezi nimiž namátkově papež Jan Pavel II. či Silvio Berlusconi.

macchina1    facchini

Ještě než se zblízka podíváme, co přesně obnáší slavností procesí na počest svaté Růženy, připomeňme si, čím se vlastně tato světice proslavila. Růžena se narodila roku 1233 ve městě Viterbo v rodině chudých rolníků. Nejednalo se o lehké časy, protože město bylo v té době zmítáno nepokoji, kdy mezi sebou bojovali o moc ghibellini (stoupenci císaře) a guelfové (stoupenci papeže). Růžena, ač drobné postavy a mladého věku, neváhá a přidává se na stranu guelfů, věnujíce volný čas procházení ulicemi města, hlásání boží víry, pomáhání potřebným a vybízení lidu k boji proti císařovi Fridrichu II. Její „politická agitace“ je však trnem v oku stoupencům císaře, kteří dosáhnou toho, že je Růžena roku 1250 nucena odejít do exilu, tj. mimo hranice města. Po smrti císaře je jí umožněn návrat, kterého si ovšem dlouho neužije, protože roku 1251 umírá a je pohřbena kousek od rodného domu. To by nebylo ještě nic zvláštního, kdyby se osm let po smrti nezačala zjevovat ve snu papežovi Alexandrovi IV., který roku 1258 přenesl papežskou stolici právě do Viterba, žádajíce jej, aby bylo její tělo pohřbeno v klášteře svatého Damiána, do jehož řádu jí nebylo dovoleno vstoupit. Trvalo to tři noci, než se nechal papež přesvědčit a dal příkaz k exhumaci těla, které ani po osmi letech nejevilo známky rozkladu. Následovalo pak jeho slavnostní přenesení a znovupohřbení, o němž jsme se zmínili na začátku, a které dalo podnět k vytvoření slavnostní zvonice „la macchina di Santa Rosa“.

santa rosa

Přípravy na slavnostní procesí začínají již na konci června, kdy probíhá výběrové řízení na volná místa nosičů svaté Růženy. Potenciální zájemci musí být ve věku mezi 18 – 35 lety, musí být ideálně rozložité postavy a na zkoušce musí dokázat, že dokáží nést na ramenou břemeno o váze 150 kg po trase oválu, který je dlouhý 90 metrů. Zajímavostí je, že zkoušky se můžou zúčastnit i dívky či ženy, podmínky pro přijetí se však nemění. Konečná formace nosičů (zhruba 100 členů) se pak během léta pravidelně schází a s maketou se připravuje na přenos zvonice reálné, který probíhá 3 září. Ještě před vypuknutím oslav samotných jsou na konci srpna organizovány večeře na jednom z hlavních náměstí Viterba, které připravují nosiči pro rodilé příslušníky a širokou veřejnost. Večeře trvají čtyři dny – letos se jich zúčastnilo 4500 návštěvníků – a jejich výtěžek putuje na podporu sdružení nosičů (Sodalizio di Santa Rosa).

facchini2    facchino

Oslavy začínají 1. září, kdy ulicemi města prochází procesí mini-nosičů. Jedná se o průvod 230 dětí ve věku mezi 6 – 14 lety, které nesou na ramenou zmenšenou verzi zvonice a sní o tom, že jednoho dne se dostanou mezi nosiče dospělé. Den poté, 2. září, se poprvé shromažďují nosiči dospělí, aby se zúčastnili slavnostního průvodu, kdy je městem přenášeno srdce svaté Růženy, které je od roku 1921 uchováváno ve speciálním relikviáři. Průvodu se rovněž účastní figuranti v historických kostýmech, které mapují období od roku 1200 až do roku 1800. Ve výjimečných případech se na cestu vydává Růžena samotná – její mumifikované tělo je přenášeno v průhledné urně, aby se tak oddaní věřící mohli potěšit pohledem na jejich patronku. Naposledy se tomu stalo roku 2008 u příležitosti sedmisetpadesátiletého výročí jejího slavnostního znovupohřbení.

minifacchini2    pruvod

Vyvrcholením oslav je 3. září. Nosiči se scházejí ve dvě hodiny odpoledne, aby společně absolvovali návštěvu sedmi nejdůležitějších viterbských kostelů. Součástí jsou oficiální fotografie s politickými představiteli města, požehnání jednotlivých klášterních řádů, modlitby, rozjímání, nervozita před nadcházejícím fyzicky namáhavým výkonem. Přenos zvonice vypuká ve 20:15, kdy jsou veškerá pouliční světla historická centra zhasnuta, umožňujíce tak přítomnému davu si lépe vychutnat pohled na impozantní zvonici, jejíž poslední model z roku 2009 se nazývá „Nebeský květ“. Celá trasa je dlouhá kilometr a půl a je rozdělena na sedm úseků, které odpovídají stejnému počtu zastávek. První dva úseky jsou z kopce a poskytují relativně dost prostoru na manipulaci se zvonicí, protože šířka ulice je v těchto místech osm metrů. Další tři úseky jsou sice po rovině, ulice se ale zužuje na čtyři a půl až šest metrů, což obnáší zvýšenou soustředěnost nosičů. Závěrečné dva úseky jsou do kopce, který má sklon 12% - na zvonici jsou proto připevněny dva provazy, pomocí kterých ji dalších dvacet nosičů táhne nahoru, zatímco zespodu je konstrukce tlačena čtyřmi dřevěnými sloupy, které má na starosti dalších dvacet nosičů. Zajímavostí je, že poslední úsek probíhá v běhu, aby zvonice neměla čas se převrátit. Následuje jásot davu, předání zvonice jejímu staviteli, který má na starosti její bezpečné uskladnění, a slavnostní ohňostroj na ukončení procesí.

  macchina3     santa rosa1

PS: Závěrem přidávám několik odkazů na videa, které vám umožní si udělat lepší představu o tom, jak to vlastně všechno probíhá

Promo video

Příprava zvonice

Pochod a hymna nosičů

"Chodící zvonice"

Články blogu